Toalety ve školách a školkách mají na dětskou psychiku mnohem větší vliv, než by si mnozí mysleli, říká dětská psycholožka.
Děti stráví ve škole či školce téměř polovinu svého aktivního dne. No nespoléhejte se na to, že pokud jste dětem od malička vštěpovali hygienické zásady, tak se je budou držet i ve školním kolektivu.
Průzkum hygienických podmínek ve školách a školkách výzkumné agentury MRThink se zaměřil hlavně na čistotu toalet ve školách a školkách ve Slovenské a České republice.
Výsledky odhalují nepříjemnou pravdu o podmínkách ve školách as tím související měnící se návyky našich dětí. Zeptali jsme se proto dětské psycholožky Marie Tóthové Šimčákové, jaké mezery má stav školních toalet a co to může znamenat pro vaše dítě.
Toaletní papír je luxus
„Na mnoha školách je přítomnost toaletního papíru či utěrek na ruce na toaletách spíše výjimkou než pravidlem. Také takové základní vybavení může způsobovat pro školy finanční výdaje, které nemohou pokrýt. Rozpočty jsou omezené a vedení škol musí v mnoha případech určovat priority. Pokud si vaše dítě nenosí do školy vlastní toaletní papír nebo vlastní ručník, pravděpodobně se nacházíte ve skupině těch šťastnějších rodin s dobře vybavenou školou,“ upozorňuje psycholožka.
Až 40% rodičů v průzkumu potvrdilo, že jejich děti si musí do školy nosit vlastní hygienické potřeby. Vybavení školních prostor až v polovině případů neposkytuje tyto základní hygienické pomůcky, které by měly být standardní součástí školních zařízení.
Stejně se to pojí s tématem neútulných prostor, kde na děti namísto optimistických barev a dekorací, křičí ze stěn jen bílá prázdnota.
Narušené soukromí
„Pokud je dítěti soukromí při intimní činnosti na WC odepřeno, ani si to na začátku nemusí uvědomit, ale najednou se vytvoří blok. Dítě se začne vyhýbat standardním situacím jako chození na WC, když musí,“ říká Mária Tóthová Šimčáková.
Soukromí ve větší či menší míře vyžaduje každý člověk, i ten největší extrovert. Pobyt dětí ve škole lze přirovnat k pobytu dospělých v práci. I zde je stav toalet, stejně jako celého prostředí, ve kterém působíte, i když si to možná neuvědomujete, velmi důležitý.
Děti tráví většinu času v kolektivu. Mohlo by se zdát, že soukromí není pro ně tak důležité. Opak je však pravdou, hlavně v případě takové intimní činnosti, jako používání toalety.
I na toto apelují rodiče dětí, z nichž skoro 35% má vážnější výhrady k soukromí při používání toalet na školách.
Psycholožka upozorňuje na důsledky: „Následkem toho může být, že děti nedodržují pitný režim a tak omezují nutkání na potřebu. Zároveň mohou být z celé situace neklidné a tak se dostáváme do začarovaného kruhu. Nervózní neklidné dítě se totiž nedokáže soustředit na vyučovací proces.“
Dobré návyky z domu se ve škole ztrácejí
„Když dítě přichází do školního prostředí, škola očekává, že už má vytvořeny základní hygienické a společenské návyky. Na druhé straně rodiče očekávají, že škola ty návyky podpoří, upevní. Rodiče chtějí, aby jejich dítě ve školním prostředí rostlo nejen vědomostně, ale i na psychologicko-sociální úrovni,“ vysvětluje odbornice.
Špinavé, zastaralé toalety, nehygienické prostředí a nedostatek mýdla se rodičům samozřejmě nezamlouvá. Děti v takovém prostředí ztrácejí správné návyky, které si odnesly z domu.
Z výzkumu vyplynulo, že děti nesplachují když se vyčůrají, co ucpává toalety. Pokud tento návyk nemají z domu, pravděpodobně se bojí dotknout špinavé toalety. Největší problémy mají děti s umýváním rukou.
Z kohoutku na mnoha školách teče jen studená voda, mýdlo zcela chybí nebo je daleko od umyvadla. Umyvadla bývají příliš vysoká a ručníky mají děti až ve třídě, ne na WC.
Úklidový personál nebo učitelé mohou někdy tvrdit, že za nepořádek na toaletách si děti mohou sami.
Psycholožka vysvětluje: „Děti sami umí udělat nepořádek a nestarat se o to, jaká spoušť po nich zůstane. Děje se to zejména tehdy, když samotné prostředí nevytváří atmosféru pořádku, a tak si řeknou: Proč bych zde měl udržovat pořádek? Vždyť je tu špína, a tak i já hodím papír na zem a neotřu po sobě.“
